"Moc chceme a ruce a nohy nám poutá nervozita," říká o začátcích zápasů Jiří Břeh, kat Salaše

Máte za sebou úspěšné semifinálové utkání proti jednomu z největších rivalů, HC Salaš Hradec Králové. Tedy jinak řečeno, cesta do finále vedla pro Klofany snad tou nejobtížnější cestou?

"Poměrně v živé paměti mám loňský souboj o třetí místo, kde jsme proti Salaši prostě neměli šanci. Takže na jednu stranu jsem cítil týmovou vítěznou vlnu a sílu porazit kohokoliv, na druhou tam byl ten červík bezmoci z loňského playoff."

Vy jste do ostrého zápasu naskočil po delší pauze, ale předešlá absence nebyla znát a spolupráce s parťáky v útoku se vám dařila.

"Se Sváčou (Ondřej Svačinka, pozn. red.) se herně známe dlouhé roky a nepotřebujeme si nic vysvětlovat. Celý tým hrajeme ze zajištěné obrany a dopředu s rychlou snahou zakončit bez zbytečných kombinací, takže souhry jsou spíše sporadické. Nicméně tento zápas se nám dařil a podařilo se nám i pár pěkných kombinací začínajích u perfektně rozehrávajících obránců."

V předchozím rozhovoru jsme tu měli hattrick, vám se povedlo vstřelit hned čtyři branky. Co spustillo stavidla takové produktivity?

"Když si vzpomenu na svůj minulý zápas, kdy jsem spálil několik jasných tutovek, tak musím s plným vědomím za sebe říct, že je to trefování brány :-)."

Poslední branka pak byla vyloženě exhibiční branka. Klička ala Peter Forsberg - to byla velká paráda. Věděl jste hned, že si ji vystřihnete, nebo to byl momentální nápad až tváří v tvář gólmanovi?

"Bylo by hezké říct, že jsem si to tak celé naplánoval a chtěl vystřihnout něco pro diváky. Bylo to nouzové řešení, protože puk poskakoval a nestačil jsem ho uklidnit na hokejce s obráncem na zádech. Takže nakonec to bylo až tváří v tvář gólmanovi, kdy se mi podařilo naznačit kličku aspoň rameny a poslat puk na dlouho ruku do prázdné brány."

Pojďme ale zpět k zápasu. Klofani udělali vše proto, aby se na soupeře připravili. Přesto - jak proti Hradci v základní části, tak v nadstavbě proti Poličce, dokonce i čtvrtečním přípravném utkání, jste poměrně záhy prohrávali. A přes všechnu snahu se to opakovalo i v semifinále. Jak si to vysvětlujete?

"Moc chceme, víme, že na to máme a ruce a nohy nám spoutá nervozita. První goly jsme dostali jenom kvůli osobním chybám, které by se normálně nestaly, mineme puk hokejkou, nohou, rukou, najednou ho má soupeř před prázdnou bránou. Trvá nám potom třetinu, než začneme hrát svoji hru."

Obrovskou bojovností a bezmezným fyzickým fondem jste nakonec soupeře zdolali a po zásluze jste ve finále, kde vás čeká houževnatá Polička, která zaskočila v semifinále silnou Pikslu Pardubice. Jak se těšíte na finále a jak se na ně budete připravovat?

"Přípravu na finále jsem už začal léčením drobných bolístek ze semifinále a v tom budu pokračovat až do sobotního duelu. Na finále se těším, zkušenosti s finálovým kláním v lize ještě nemám. Těším se na atmosféru a náboj finále, energii z publika. Věřím v pěkný hokej a s respektem k soupeři i v naši výhru."

Přeji hodně štěstí v posledním utkání sezóny i do dalších ročníků KAHL!

-pev-