Letní příprava Vraníků

Tak jako jistě u většiny profesionálů, proběhla intenzivní letní příprava i u party sdružené okolo černého slatiňanského hřebce. Samozřejmě, že hlavní snahou bylo zlepšení fyzické kondice. K tomuto přispěla, mimo jiné, i úprava jídelníčku zaměřená na nabrání svalové hmoty. Je pravda, že hmotu se nabrat podařilo úspěšně, ale skupinovým leknutím došlo k její koncentraci v krajině břišní (což potvrdilo první převlíkání do výstroje). Má to i svou pozitivní stranu – vyztužení celkové ochrany těla v místě, kde jsou chrániče nejslabší.

Na novou sezonu se tým však připravil hlavně zkušenostmi. V našem případě je tak potřeba formovat fakt, že jsme zase posunuli věkový průměr o jeden rok (ani nebudu vyčíslovat kam, aby se rychnovští borci neodbourali smíchy).

Během „letní přípravy“ jsme vyzrálost a životní zkušenosti nepotvrdili. U některých opor došlo ke zraněním, jejichž následky nás budou pronásledovat valnou část sezóny. Do současné chvíle jsme nashromáždili dvě operace (včetně záchrany amputovaného palce na ruce opory útoku) a další čekají (několik kolen obránců a asi i útočníka). Holt se někteří budeme ještě chvilku na led těšit.

Koncem srpna u zdravých jedinců ale došlo na nejhorší – první led.  Znovu jsme se seznamovali s pukem, rovnováhou, oblouky a to co měla být střelba spíše připomínalo zmatené odhazování směrem na znuděného gólmana. Postupně se situace zlepšovala, ale kvalita ledu podpořená našimi hmotnostmi nachystala past na našeho pátera. Otec Vidourek při báčku na konci, bohužel potkal necitlivou masu našeho kapitána a s nohou uvízlou ve spáře v ledu upadl a obnovil si zranění kolene. Zařadil se tak do početné skupiny chromajzlů. Doufáme, že jej nepřipraví o celou sezónu.

Nyní tým čeká na další vstup na led a vybrušování techniky, jelikož očekávání jsou velká a zároveň střízlivá. Snad přispějeme alespoň k dobré náladě na ledě, když neoslníme hokejem.

Martin Harsa, HC Vraníci Slatiňany